Uznesenie ,
Zastavujúce odvolacie konanie Rozhodnutie bolo vynesené dňa štvrtok 17. september 2015

Súd: Krajský súd Prešov
Spisová značka: 6Co/242/2014

Identifikačné číslo súdneho spisu: 8113227679
Dátum vydania rozhodnutia: 17. 09. 2015

Meno a priezvisko sudcu, VSÚ: JUDr. Peter Straka
ECLI: ECLI:SK:KSPO:2015:8113227679.1

Uznesenie

Krajský súd v Prešove v právnej veci navrhovateľa: Dopravný podnik mesta Prešov, a.s., so sídlom
Bardejovská č. 7, 080 06 Ľubotice, IČO: 31 718 922, právne zastúpeného JUDr. Ernestom Vokálom,
advokátom, so sídlom Hlavná č. 6, 080 01 Prešov, proti odporcovi: V. X., nar. XX.XX.XXXX, t.č. na
neznámom mieste, zastúpená X. Z., súdnou tajomníčkou Okresného súdu Q., o zaplatenie 33 Eur s
príslušenstvom, o odvolaní a čiastočnom späťvzatí odvolania navrhovateľa proti rozsudku Okresného

súdu Prešov č. k. 9C 122/2013-58 zo dňa 11. 9. 2014 jednohlasne takto

r o z h o d o l :

I. Z a s t a v u j e sa odvolacie konanie vo veci samej.

II. P o t v r d z u j e sa rozsudok vo výroku o trovách konania.

III. Náhrada trov odvolacieho konania sa účastníkom n e p r i z n á v a.

o d ô v o d n e n i e :

Napadnutým rozsudkom Okresný súd Prešov (ďalej len „prvostupňový súd“) uložil odporcovi povinnosť
zaplatiť navrhovateľovi sumu 33 Eur do 3 dní odo dňa právoplatnosti tohto rozsudku. Žalobu v časti o
zaplatenie poštovného v sume 1,80 Eur zamietol a odporcovi uložil povinnosť zaplatiť navrhovateľovi
náhradu trov konania vo výške 16,50 Eur v prospech právneho zástupcu navrhovateľa JUDr. Ernesta
Vokála do 3 dní odo dňa právoplatnosti tohto rozsudku.

O trovách konania prvostupňový súd rozhodol podľa § 142 ods. 1 a § 150 ods. 2 zákona č. 99/1963
Zb. Občianskeho súdneho poriadku (ďalej len „O.s.p.“)

Proti tomuto rozsudku podal v zákonom stanovenej lehote odvolanie navrhovateľ. V odvolaní uviedol,
že súd prvého stupňa nesprávne právne rozhodol, ak mu nepriznal trovy právneho zastúpenia. Ak by zo

strany odporcu nedošlo k porušeniu prepravného poriadku a necestoval by bez plateného cestovného
lístka, nevznikli by mu ani trovy, ktoré sú zákonné, neprevyšujúce niekoľkonásobne žalovanú sumu.
Poukázal tiež na uznesenia Krajského súdu v Prešove č. k. 12Co 23/2011, 13Co 49/2013 a 13Co
109/2013. Navrhol napadnutý rozsudok zmeniť a priznať navrhovateľovi trovy právneho zastúpenia.

Odvolanie proti výroku II. (v časti o zaplatenie poštovného) vzal podaním zo dňa 14.9.2015 späť.

Krajský súd v Prešove (ďalej len ,,odvolací súd“) preskúmal vec bez nariadenia pojednávania v zmysle
ust. § 214 ods. 2 zákona č. 99/1963 Zb. Občianskeho súdneho poriadku (ďalej len „O.s.p.“) a dospel k
záveru, že odvolanie proti výroku o trovách konania nie je dôvodné.

Vzhľadom na dispozitívny prejav navrhovateľa odvolací súd odvolacieho konanie vo veci samej zastavil.V danom prípade predmetom konania bol bez akýchkoľvek pochybností drobný spor, keďže hodnota
žalovanej istiny je 33 EUR.

Určitú inšpiráciu treba vidieť aj v prístupe Európskej únie k týmto otázkam. Podľa čl. 14 ods. 2 Nariadenia
Európskeho parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 z 11. júla 2007, ktorým sa ustanovuje Európske
konanie vo veciach s nízkou hodnotou sporu:

,,Ak je strana, ktorá prehrá spor, fyzickou osobou a nezastupuje ju právnik alebo iný odborník z právnej

oblasti, nezaviaže sa uhradiť poplatky za právnika alebo iného odborníka z právnej oblasti druhej strany
(návrh).
Trovy konania znáša strana, ktorá nemala v konaní úspech. Súd alebo tribunál však neprisúdi úspešnej
strane trovy konania, ktoré sú neúčelné alebo ktoré sú neprimerané voči pohľadávke (čl.16 nariadenia
EP a Rady (ES) č. 861/2007 po schválení).
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2005:0087:FIN:SK:PDF

http://ec.europa.eu/prelex/detail_dossier_real.cfm?CL=sk&DosId=192645

Podľa odôvodnenia návrhu nariadenia Európskej únie išlo o opatrenie v rámci akčného plánu na
zvýšenie ochrany spotrebiteľov. Nariadenie síce sleduje aj ochranu dodávateľov, aby ich neodrádzalo
uplatňovať drobné pohľadávky, ale výslovne sa spomína aj ochrana spotrebiteľov, aby neznášali

neprimerane náklady. Napr. banky, operátori majú právnikov alebo aj pri väčšom počte rovnakých
bagateľných právnych vecí, ako sú pokuty v mestskej hromadnej doprave, ale aj veci o koncesionárske
poplatky, veriteľ vzhľadom na enormné množstvo rovnakých prípadov nemôže mať problém zabezpečiť
si právnika na takmer stereotypnú právnu agendu, pri ktorej sa spravidla mení v rámci žaloby len
označenie odporcu a dátum neoprávnenej prepravy.

Odvolací súd zastáva názor, že za tohto stavu je dôvodné priznať v konaní úspešnému žalobcovi
náhradu pozostávajúcu zo zaplateného súdneho poplatku. Pokiaľ ide o náhradu trov pozostávajúcich z
trov právneho zastúpenia, tú je dôvodné aplikovať ust. § 150 ods. 2 O.s.p., podľa ktorého ak sú trovy
konania v drobných sporoch neprimerané voči pohľadávke, môže ich súd nepriznať alebo znížiť.

Z judikatúry odvolací súd poukazuje na viaceré rozhodnutia súdov, v ktorých sa za relevantnú
považovala otázka tzv. formulárových žalôb a podstatne prevažujúci administratívny prvok pri ich
koncipovaní.

„Súd rozhodujúci o priznaní náhrady trov konania podľa § 142 ods. 1 O.s.p. je povinný vždy skúmať
účelnosť vynaložených trov konania uplatnených úspešným účastníkom konania v spore. Účelnosť je
vlastnosť procesu spočívajúca v sledovaní cieľa. Účelnosť spravidla nachádza svoju opodstatnenosť
vtedy,akvychádzazozákonnýchdôvodovaneprekračujeichmedze.Jepretopotrebnérozlišovaťmedzi
právom účastníka konania (fyzickej, právnickej osoby, štátneho orgánu) na právnu pomoc a nárokom

na náhradu trov konania za poskytnutú právnu pomoc. Trovy konania potrebné na účelné vynaloženie
alebo na ochranu práv sa však nemôžu posudzovať ako celok, aj keď účastník má právo na náhradu
trov konania, pretože každý úkon alebo každé plnenie trov treba posudzovať samostatne.“ (porov.
rozhodnutie Najvyššieho súdu Slovenskej republiky vo veci 4MCdo 21/2009)

„Trovy konania vzniknuté zastupovaním advokátom v tzv. hromadných veciach, kde sa obsah
jednotlivých podaní mení len o aktualizáciu tej-ktorej veci a jej individualizáciu na súdoch v Slovenskej
republike nemožno považovať za trovy nevyhnutne vynaložené na riadne bránenie práva na súde. V
takomto prípade zastupovanie advokátom nezodpovedá účelu, ktorý sleduje procesné právo inštitútom
zastupovania advokátom v súdnom konaní. Treba súhlasiť s názorom, že právo na právnu pomoc a

náhrada trov konania sú dve rozdielne veci, ktoré síce spolu súvisia, avšak nie sú neoddeliteľné. Právo
na náhradu trov konania (včítane tých, ktoré vznikli v súvislosti so zastupovaním advokátom) totiž závisí
od iných predpokladov než možnosť nechať sa zastupovať advokátom. Správnosť tohto názoru možno
dokumentovať aj tými súdnymi konaniami, v ktorých sa účastníkom náhrada trov konania nepriznáva
(napr. rozvod manželstva, kde žiaden z účastníkov nemá právo na náhradu trov konania a ďalšími) a

účastníci konania pritom majú právo nechať sa v súdnom konaní zastupovať. Ak teda súd neprizná
náhradu trov konania úspešnému účastníkovi, keď dospeje k záveru, že trovy nevynaložil účelne, nejde
o porušenie práva na právnu pomoc. Vedľajší účastník sa preto mohol dať zastupovať v súdnom konaní
advokátom, avšak trovy ktoré vynaložil v tejto súvislosti nemožno považovať za trovy účelné. Pokiaľteda súdy nižších stupňov dospeli k takémuto záveru a vedľajšiemu účastníkovi nepriznali náhradu trov
konania, ich rozhodnutia (v tomto smere) sú správne.“ (porov. rozhodnutie Najvyššieho súdu Slovenskej
republiky vo veci 4MCdo 21/2009)

Rovnako tak odvolací súd poukazuje na judikaturu Ústavného súdu Českej republiky „parazitování na
drobných pohledávkách vůči občanům, které jsou uměle nafukovány do nesmyslné výše, za účelem
zajištění snadného výdělku“. Takové počínání je zneužitím práva na zastoupení advokátem, resp.
dokonce procesní šikanou, a proto náklady s ním spojené nelze stěžovatelce přiznat, ačkoli ve věci

samé uspěla. (porov. Ústavného súdu Českej republiky vo veci I.ÚS 988/2012, tiež I. ÚS 1325/11)

„Právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují
obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně
vynaložených nákladů žalobce při vymáhání bagatelní pohledávky.

Relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně,
s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše nákladů v tzv.
formulářových žalobách, kdy je vedle obecně použitelných obratů prováděna jen konkretizace osobních
údajů žalované strany, čísla linky prostředku hromadné dopravy, data jízdy, variabilního symbolu tzv.
hlášenky revizora a kopie této listiny.

Pokud by obecný soud nepřihlédl ke specifickým okolnostem případu, které mohly mít vliv na výši účelně
vynaložených nákladů žalobce při vymáhání bagatelní pohledávky, porušil by svým postupem právo na
spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, a to tím spíše pokud takové okolnosti neúspěšná
strana namítala (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. II. ÚS 3011/11). Relevantní

okolnosti však nelze toliko slovně zohlednit, nýbrž je třeba je rovněž vyhodnotit ústavně konformním
způsobem, tedy racionálně a srozumitelně.

Právě této povinnosti krajský soud v napadeném rozhodnutí nedostál. Jeho závěru, že žalující stranou
podaný návrh nelze hodnotit jako tzv. formulářovou žalobu, neboť obsahuje konkrétní žalobní tvrzení,

nemůže Ústavní soud přisvědčit ani při maximální zdrženlivosti stran prosazování svého vlastního
hodnocení dílčích skutečností posuzovaného řízení. Jak vyplývá ze spisového materiálu, lze z obsahu
původního návrhu považovat, vedle osobních údajů stěžovatelky, za konkrétní žalobní tvrzení pouze
uvedení linky hromadné dopravy, kterou stěžovatelka měla cestovat bez platného dokladu, datum, kdy
se tak mělo stát, variabilní symbol tzv. hlášenky revizora a kopii této listiny. Všechny ostatní údaje a

tvrzení lze považovat za obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, kterých žalující strana musí
jako provozovatel hromadné dopravy v krajském městě vést dlouhou řadu. Tak je v judikatuře Ústavního
soudu chápána formulářová žaloba (srov. např. bod 28 nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012
sp. zn. I. ÚS 3923/11). Uvedený skutkový závěr krajského soudu lze proto považovat za tzv. extrémně
rozporný s provedenými důkazy, neboť jej při žádné rozumné interpretaci nelze považovat za správný.

Toto hodnocení je přitom v zásadě jediným konkrétním tvrzením, o nějž krajský soud opírá svůj závěr o
účelnosti nákladů vynaložených žalující stranou za právní zastoupení. Zbytek odůvodnění představuje
toliko argumentace obecnými právními principy, dle nichž "žalující má právo domáhat se svého nároku u
soudu a využít k tomu služeb advokáta". Taková tvrzení nelze nijak zpochybnit, nejsou však bez dalšího
dle Ústavního soudu jakkoliv relevantní pro posouzení účelnosti účastníkem vynaložených nákladů

řízení. Kritérium účelnosti je přitom pro přiznání náhrady nákladů řízení zcela klíčové, přičemž Ústavní
soud ve výše zmíněné ustálené judikatuře opakuje názor, že soudní vymáhání bagatelních pohledávek
nenímožnébrátjakovpodstatěbezpracnýzpůsobgenerovánínepřiměřenéhozisku,aťužspolečnostmi
zabývajícími se skupováním pohledávek, či právních zástupců napojených na společnosti, které se
vymáháním bagatelních pohledávek zabývají v podstatě denně.“ (porov. Ústavný súd Českej republiky

vo veci sp. zn. III. ÚS 2985/14).

„PrávnířádajehointerpretaceÚstavnímsoudemsoudůmzachováváprostor,abyvesvýchrozhodnutích
zohlednilynejenokolnostiprůběhuřízení,aleipřípadnéchováníúčastníkůajejichpoměrykonstituované
ještě před jeho zahájením (viz ustanovení § 143, § 147 odst. 1, § 150 a § 151 odst. 2 o. s. ř.). Soudy

při rozhodování o náhradě nákladů řízení jsou povinny posoudit účelnost právního zastoupení žalobce,
zvláště ve specifických případech, kdy jde
-zaprvéořízení,vněmžprotirozsudkunalézacíhosouduneníodvolánípřípustné(řízeníotzv.bagatelní
věci),- za druhé jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce (jde o tzv.
formulářovou žalobu),
- za třetí jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel,

- za čtvrté jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel
fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvy o přepravě,
dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační
společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistné smlouvy, o regulační poplatek
podle zák ona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých

souvisejících zákonů).“ (porov. rozhodnutie Ústavného súdu Českej republiky vo veci I. ÚS 3372/11)

Argumentácia, že žalovaná porušila prepravný poriadok, bola zohľadnená vo veci samej, keď žalovanej
bolo uložené zaplatiť za toto porušenie viac ako 60 násobok hodnoty lístka (33 Eur, lístok 0,40 Eur).

S poukazom na vyššie uvedené odvolací súd stotožňujúc sa s odôvodnením napadnutého rozsudku

odvolanie nepovažoval za dôvodné. V zmysle ust. § 219 ods. 1, 2 O.s.p. odvolací súd napadnutý
rozsudok vo výroku o trovách konania potvrdil.

Navrhovateľ nebol v odvolacom konaní úspešný a v časti i zavinil zastavenie odvolacieho konania a
tomu zodpovedá i výrok o náhrade trov odvolacieho konania (§ 224 ods. 1 O.s.p. v spojení s ust. § 142

ods. 1 O.s.p. a § 146 ods. 2 O.s.p.).

Poučenie:

Proti tomuto uzneseniu odvolanie nie je prípustné.