Rozsudok ,
Prvostupňové nenapadnuté opravnými prostriedkami Judgement was issued on Wednesday, March 31, 2016

Súd: Okresný súd Prešov
Spisová značka: 9C/266/2014

Identifikačné číslo súdneho spisu: 8114218938
Dátum vydania rozhodnutia: 31. 03. 2016
Meno a priezvisko sudcu, VSÚ: JUDr. Rastislav Sikorjak

ECLI: ECLI:SK:OSPO:2016:8114218938.2

ROZSUDOK V MENE

SLOVENSKEJ REPUBLIKY

Okresný súd Prešov samosudcom JUDr. Rastislavom Sikorjakom v právnej veci žalobcu: RC Service,

s.r.o., so sídlom Lazaretská 3/A, 811 08 Bratislava, IČO: 47 336 617, právne zastúpeného GHS Legal,
s.r.o., so sídlom Lazaretská 3/A, 811 08 Bratislava, IČO: 47 232 544, proti žalovanej: N. I., nar.
XX.XX.XXXX, bytom E. XX, XXX XX E., t. č. na neznámom mieste, v konaní zastúpenej opatrovníčkou
D. U., súdnou tajomníčkou Okresného súdu Prešov, o zaplatenie 39,53 € s prísl., takto

r o z h o d o l :

I. Žalovaná je povinná zaplatiť žalobcovi sumu vo výške 39,53 € spolu s úrokom z omeškania vo výške
8,05 % ročne z tejto sumy od 09.08.2013 až do zaplatenia, a to do 3 dní odo dňa právoplatnosti tohto
rozsudku.

II. Žalovaná je povinná zaplatiť žalobcovi v prospech jeho právneho zástupcu GHS Legal s.r.o. náhradu
iných trov konania vo výške 16,50 €, a to do 3 dní odo dňa právoplatnosti tohto rozsudku.

o d ô v o d n e n i e :

Žalobca sa žalobou došlou súdu dňa 07.07.2014 domáhal voči žalovanej zaplatenia sumy 39,53 €
(1025,-Kč po prepočte kurzom ku dňu 10.07.2013) s príslušenstvom z titulu porušenia povinností
žalovanej ako cestujúceho vyplývajúcich zo zákona a prepravného poriadku, keď táto cestovala bez
platného cestovného lístka.
Nárok uplatnený žalobou žalobca nadobudol postúpením na základe zmluvy od pôvodného veriteľa

Dopravný podnik mesta Brna, a.s.

Vzhľadom na to, že sa súdu napriek vykonanému šetreniu nepodarilo zistiť skutočný pobyt žalovanej,
bol jej na zastupovanie v konaní ustanovený opatrovník.

Súd vo veci rozhodol bez nariadenia pojednávania v zmysle § 115a ods.2 O.s.p. (Pojednávanie nie je
potrebné nariaďovať v konaní o drobných sporoch) pričom podľa § 200ea sa drobným sporom rozumie

spor, ktorého predmet konania nepresahuje sumu 1000 eur.

Súd rozhodoval na základe listinných dôkazov nachádzajúcich sa v spise, a to hlásenia o prevedenej
prepravnej kontrole ako aj Tarify a Prepravného poriadku Integrovaného dopravného systému
Juhomoravského kraja (ktoré pozná z úradnej činnosti), pričom dospel k takémuto skutkovému a
právnemu záveru:

Pokiaľ ide o právo, ktoré súd použil pre posúdenie danej veci, vychádzal z toho, že v danej veci nedošlo z
dôvodov nižšie uvedených k uzatvoreniu prepravnej zmluvy v zmysle Občianskeho zákonníka platného
v ČR ale ide o vzťah z mimozmluvnej zodpovednosti, teda o tzv. civilný delikt.Podľa čl. 4 NARIADENIA EURÓPSKEHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 864/2007 z 11. júla 2007
o rozhodnom práve pre mimozmluvné záväzky (RÍM II) - Pokiaľ nie je v tomto nariadení ustanovené
inak, spravuje sa mimozmluvný záväzok vyplývajúci z civilného deliktu právnym poriadkom krajiny,

na území ktorej vznikla škoda, bez ohľadu na to, na území ktorej krajiny došlo ku skutočnosti, ktorá
spôsobila škodu, a bez ohľadu na to, na území ktorej krajiny alebo krajín nastali nepriame následky
takejto skutočnosti.

Súd pri posudzovaní predmetnej veci teda aplikoval právny poriadok Českej republiky, na území ktorého

došlo ku skutku zakladajúcemu mimozmluvnú zodpovednosť žalovaného.

Pokiaľ ide o skutkový stav veci, súd považuje za nesporné, že žalovaná dňa 10.07.2013 cestovala
v Brne v čase o 10:51 hod. verejným hromadným dopravným prostriedkom žalobcu a neuhradila
stanovené cestovné. Na mieste neuhradila prirážku za cestovanie bez platného lístka stanovenú Tarifou
a Zmluvnými prepravnými podmienkami žalobcu vo výške 1025,-Kč. O uvedenom bol spísaný Zápis o

vykonanej prepravnej kontrole, ktorý sa nachádza na č.l. 3 spisu. Splatnosť prirážky je 30 dní.

Podľa § 1 ods.1 zákona č. 111/1994 Sb. o cestnej doprave - Tento zákon upravuje v návaznosti na
přímo použitelné předpisy Evropské unie podmínky provozování silniční dopravy silničními motorovými
vozidly (dále jen "vozidlo") prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání, jakož i práva a

povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a pravomoc a působnost orgánů státní správy
na tomto úseku.

Podľa § 18a ods.1 písm.c) zákona č. 111/1994 Sb. o cestnej doprave - Řidič a průvodčí vozidla veřejné
linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním

odznakem a průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny
a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy nebo bezpečnosti ostatních
cestujících. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním
dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil
osobní údaje podle odstavce 2 písm. c).

Podľa § 18a ods.2 písm.c) zákoan č. 111/1994 Sb. o cestnej doprave - na výzvu pověřené osoby
se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a
přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení
jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí

jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování.

Podľa § 18a ods. 3 zákona č. 111/1994 Sb o cestnej doprave - Výši přirážky stanoví dopravce v
přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč.

Podľa § 18b ods.1 písm.a) zákona č. 111/1994 Sb. o cestnej doprave podmienky, za ktorých sa
prepravujú osoby, ich batožina a veci a zvieratá s nimi prepravované v cestnej doprave a integrovanej
doprave, stanoví prepravný poriadok. V prepravnom poriadku sa uvedie najmä vznik a ukončenie
prepravnej zmluvy medzi dopravcom a cestujúcim a spôsob preukazovania ich vzniku.

V zmysle § 3 Vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb. o prepravnom poriadku pre
verejnú dráhovú a cestnú osobnú dopravu (ďalej len Prepravný poriadok) - prepravná zmluva je uzavretá
ak cestujúci využije svoje právo k preprave z cestovného dokladu tým, že nastúpi do vozidla alebo
vstúpi do označeného priestoru prístupného len s platným cestovným dokladom (ods.2 ) a prepravná
zmluva je tiež uzavretá, ak dopravca umožní cestujúcemu nastúpenie do vozidla bez cestovného lístka

a prepravné cestujúci zaplatí neodkladne po nástupe do vozidla.

Podľa Zmluvných prepravných podmienok Integrovaného dopravného systému Juhomoravského kraja:

Čl. 3 ods.1 - Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije své právo k přepravě vyplývající

z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo 2.třídy vozové osobního nebo spěšného vlaku,
případně vybraného rychlíku na tarifně zaintegrovaných úsecích Českých drah nebo vstoupí do
označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Přepravní smlouva je rovněžuzavřena,umožní-lidopravcecestujícímunastoupenídovozidlabezjízdníhodokladuacestujícísipořídí
jízdní doklad bezodkladně po nástupu do vozidla.

Z citovaných ustanovení je teda zrejmé, že samotné nastúpenie cestujúceho do dopravného prostriedku
bez splnenia ďalších podmienok neznamená za súčasného právneho stavu uzavretie prepravnej
zmluvy. Okrem nastúpenia do vozidla žiadna z ďalších vyššie citovaných skutočností nenastala, a preto
žalovaný sa považuje za osobu, s ktorou prepravná zmluva uzavretá nebola a súčasne sa považuje za
cestujúceho bez platného cestovného dokladu.

Čl. 8 ods.8 písm. g) - Na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se
platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku stanovenou tímto předpisem
nebo prokázat své osobní údaje potřebné pro vymáhání přirážky

Čl. 9 ods.4 písm. b) - uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení

přirážky k jízdnému anebo vyžadovat od cestujícího prokázání se osobními údaji potřebnými pro
vymáhaníjízdnéhovhodnotějízdenkyplatnéve2zónáchpodobu60minutapřirážkykjízdnému,pokud
cestující nezaplatí na místě; cestující je povinen po skončení přepravní kontroly na nejbližší zastávce
vystoupit anebo si koupit platný jízdní doklad

Čl.9 ods.5 - Výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje na 1 000 Kč.

Čl. 9 ods.8 - způsob úhrady přirážky k jízdnému stanovuje subjekt, který provádí přepravní kontrolu. O
způsobu úhrady je v případě udělení přirážky k jízdnému povinen cestujícího informovat.

Podľa Prílohy č. 1 Tarify Integrovaného dopravného systému Juhomoravského kraja - jednorazové
cestovné pre 2 zóny/60 minút je 25 Kč.

Po zhodnotení žalobcom predložených listín a v súlade s vyššie cit. právnymi predpismi dospel
súd k záveru, že žalobca podal návrh dôvodne a preto mu v celom rozsahu vyhovel. Súd mal za

preukázané, že žalovaná porušila svoju povinnosť cestujúceho podľa Prepravného poriadku zaplatiť za
prepravu cestovné určené tarifou. Žalovaná použila verejný hromadný dopravný prostriedok žalobcu, ale
ekvivalent za jeho použitie (cestovné) v stanovenej výške nezaplatila, čím jej vznikla povinnosť zaplatiť
cestovné a prirážku k cestovnému.

Zo Zmluvných prepravných podmienok zároveň vyplýva, že žalobou uplatnený nárok bola žalovaná
povinná zaplatiť do 30 dní od vykonania prepravnej kontroly, ku ktorej došlo dňa 10.07.2013. Ak tak
neurobila dostal sa 31. dňom, teda 09.08.2013 do omeškania a je povinná zaplatiť aj úroky z omeškania.

Podľa § 1968 Občianskeho zákonníka - Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podľa § 1970 Občianskeho zákonníka - po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu,
může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení,
ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-

li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Podľa § 2 NV č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s
uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby
jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických

a fyzických osob - Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní
bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Výška úrokov z omeškania je - 8,05% ročne.

Pokiaľ ide o uplatňované trovy právneho zastúpenia, senát 9C vo veciach dopravných podnikov (a iných
formulárových žalôb) tieto nepriznáva.
Procesný súd vychádza z judikatúry NS SR a ÚS ČR, ktorá síce záväzná priamo nie je, na senát 9C
však pôsobí presvedčivosťou svojho výkladu.NS SR vo veci sp. zn. 4 M Cdo 21/2009 uviedol, že „Súd rozhodujúci o priznaní náhrady trov konania
podľa § 142 ods. 1 O.s.p. je povinný vždy skúmať účelnosť vynaložených trov konania uplatnených

úspešným účastníkom konania v spore. Účelnosť je vlastnosť procesu spočívajúca v sledovaní cieľa.
Účelnosť spravidla nachádza svoju opodstatnenosť vtedy, ak vychádza zo zákonných dôvodov a
neprekračuje ich medze. Je preto potrebné rozlišovať medzi právom účastníka konania (fyzickej,
právnickej osoby, štátneho orgánu) na právnu pomoc a nárokom na náhradu trov konania za poskytnutú
právnu pomoc. Trovy konania potrebné na účelné vynaloženie alebo na ochranu práv sa však nemôžu

posudzovať ako celok, aj keď účastník má právo na náhradu trov konania, pretože každý úkon alebo
každé plnenie trov treba posudzovať samostatne.“

Procesný súd v danej veci dospel k záveru, že jediným účelným nákladom, ktorý žalobcovi (ktorý
mal v konaní plný úspech) v konaní vznikol, bolo zaplatenie súdneho poplatku. Náhradu nákladov
konania spojených so zastupovaním advokátom procesný súd žalobcovi nepriznal, pretože sa nejednalo

o náklady účelne vynaložené. Procesný súd nijako nespochybňuje právo žalobcu na zastúpenie
advokátom(§25O.s.p.)avpriebehukonaniahorešpektoval.Právoúčastníkanazastúpenieadvokátom
na strane jednej a právo na náhradu nákladov konania s tým spojených na strane druhej sú práva, ktoré
síce spolu úzko súvisia, avšak nie sú nerozlučne spojené. Merítkom účelnosti uvedeným v § 142 ods.1
O.s.p. je preto nevyhnutné pomerovať všetky náklady, ktoré účastníkovi v priebehu konania vznikli, teda

ajnákladyvynaloženéúčastníkomvsúvislostisjehozastúpenímadvokátom.Naposudzovanieúčelnosti
nákladov právneho zastúpenia nemožno rezignovať len preto, že účastník pri zastúpení advokátom
realizuje svoje právo na právnu pomoc.
Procesný súd náklady zastúpenia žalobcu advokátom považuje za neúčelné po zistení, že sa jednalo
o vec typovo veľmi jednoduchú po skutkovej i právnej stránke, pričom k uplatňovaniu týchto nárokov

žalobcom dochádza vzorovou žalobou, v ktorej sa menia iba identifikačné údaje žalovanej strany,
dátum jazdy bez platného cestovného lístka, číslo dokladu o prepravnej kontrole a výška dlhu.
Vyplňovanie týchto žalôb je rutinnou činnosťou, nevyžadujúcou odborné znalosti. Ide o typovo jednu z
najjednoduchších vecí.

AktuálnedospelNSSRpriposudzovaníotázkynáhradytrovkonaniavhromadnýchveciachvrozhodnutí
sp . zn. 6 M Cdo 5/2013, k nasledujúcemu záveru: „ Trovy konania vzniknuté zastupovaním advokátom
v tzv. hromadných veciach, kde sa obsah jednotlivých podaní mení len o aktualizáciu tej-ktorej veci a jej
individualizáciu na súdoch v Slovenskej republike nemožno považovať za trovy nevyhnutne vynaložené
na riadne bránenie práva na súde. V takomto prípade zastupovanie advokátom nezodpovedá účelu,

ktorý sleduje procesné právo inštitútom zastupovania advokátom v súdnom konaní. Treba súhlasiť s
názorom, že právo na právnu pomoc a náhrada trov konania sú dve rozdielne veci, ktoré síce spolu
súvisia, avšak nie sú neoddeliteľné. Právo na náhradu trov konania (včítane tých, ktoré vznikli v súvislosti
so zastupovaním advokátom) totiž závisí od iných predpokladov než možnosť nechať sa zastupovať
advokátom. Správnosť tohto názoru možno dokumentovať aj tými súdnymi konaniami, v ktorých sa

účastníkom náhrada trov konania nepriznáva (napr. rozvod manželstva, kde žiaden z účastníkov nemá
právo na náhradu trov konania a ďalšími) a účastníci konania pritom majú právo nechať sa v súdnom
konaní zastupovať. Ak teda súd neprizná náhradu trov konania úspešnému účastníkovi, keď dospeje
k záveru, že trovy nevynaložil účelne, nejde o porušenie práva na právnu pomoc. Vedľajší účastník sa
preto mohol dať zastupovať v súdnom konaní advokátom, avšak trovy ktoré vynaložil v tejto súvislosti

nemožno považovať za trovy účelné. Pokiaľ teda súdy nižších stupňov dospeli k takémuto záveru a
vedľajšiemu účastníkovi nepriznali náhradu trov konania, ich rozhodnutia (v tomto smere) sú správne.“
Uvedený právny záver platí podľa procesného súdu aj vo vzťahu k účastníkovi konania.
V rámci argumentácie týkajúcej sa náhrady trov konania súd poukazuje aj na nález Ústavného súdu
ČR z 25. júla 2012, sp. zn. I.ÚS 988/2012, podľa ktorého typový spôsob uplatnenia pohľadávky je

dôkazom toho, že účelom právneho zastúpenia nie je poskytovanie právnej pomoci, ale parazitovanie
na drobných pohľadávkach voči občanom, ktoré sú umelo navyšované do nezmyselnej výšky za účelom
zabezpečenia ľahkého zárobku. Takéto správanie je zneužitím práva na zastúpenie advokátom, resp.
dokonca procesnou šikanou, a preto takéto trovy konania nemožno priznať, hoci bol účastník vo veci
samej úspešný.

Ústavný súd ČR vo veci sp. zn. III. ÚS 2985/14 uviedol: „Právo žalující strany domáhat se svého nároku
u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny
relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání bagatelní
pohledávky.Relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně,
s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše nákladů v tzv.
formulářových žalobách, kdy je vedle obecně použitelných obratů prováděna jen konkretizace osobních

údajů žalované strany, čísla linky prostředku hromadné dopravy, data jízdy, variabilního symbolu tzv.
hlášenky revizora a kopie této listiny.
Pokud by obecný soud nepřihlédl ke specifickým okolnostem případu, které mohly mít vliv na výši účelně
vynaložených nákladů žalobce při vymáhání bagatelní pohledávky, porušil by svým postupem právo na
spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, a to tím spíše pokud takové okolnosti neúspěšná

strana namítala (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. II. ÚS 3011/11). Relevantní
okolnosti však nelze toliko slovně zohlednit, nýbrž je třeba je rovněž vyhodnotit ústavně konformním
způsobem, tedy racionálně a srozumitelně.
Právě této povinnosti krajský soud v napadeném rozhodnutí nedostál. Jeho závěru, že žalující stranou
podaný návrh nelze hodnotit jako tzv. formulářovou žalobu, neboť obsahuje konkrétní žalobní tvrzení,
nemůže Ústavní soud přisvědčit ani při maximální zdrženlivosti stran prosazování svého vlastního

hodnocení dílčích skutečností posuzovaného řízení. Jak vyplývá ze spisového materiálu, lze z obsahu
původního návrhu považovat, vedle osobních údajů stěžovatelky, za konkrétní žalobní tvrzení pouze
uvedení linky hromadné dopravy, kterou stěžovatelka měla cestovat bez platného dokladu, datum, kdy
se tak mělo stát, variabilní symbol tzv. hlášenky revizora a kopii této listiny. Všechny ostatní údaje a
tvrzení lze považovat za obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, kterých žalující strana musí

jako provozovatel hromadné dopravy v krajském městě vést dlouhou řadu. Tak je v judikatuře Ústavního
soudu chápána formulářová žaloba (srov. např. bod 28 nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012
sp. zn. I. ÚS 3923/11). Uvedený skutkový závěr krajského soudu lze proto považovat za tzv. extrémně
rozporný s provedenými důkazy, neboť jej při žádné rozumné interpretaci nelze považovat za správný.
Toto hodnocení je přitom v zásadě jediným konkrétním tvrzením, o nějž krajský soud opírá svůj závěr o

účelnosti nákladů vynaložených žalující stranou za právní zastoupení. Zbytek odůvodnění představuje
toliko argumentace obecnými právními principy, dle nichž "žalující má právo domáhat se svého nároku u
soudu a využít k tomu služeb advokáta". Taková tvrzení nelze nijak zpochybnit, nejsou však bez dalšího
dle Ústavního soudu jakkoliv relevantní pro posouzení účelnosti účastníkem vynaložených nákladů
řízení. Kritérium účelnosti je přitom pro přiznání náhrady nákladů řízení zcela klíčové, přičemž Ústavní

soud ve výše zmíněné ustálené judikatuře opakuje názor, že soudní vymáhání bagatelních pohledávek
nenímožnébrátjakovpodstatěbezpracnýzpůsobgenerovánínepřiměřenéhozisku,aťužspolečnostmi
zabývajícími se skupováním pohledávek, či právních zástupců napojených na společnosti, které se
vymáháním bagatelních pohledávek zabývají v podstatě denně.“
Ústavný súd ČR ďalej vo svojom rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3372/11 uviedol, že: „Právní řád a jeho

interpretace Ústavním soudem soudům zachovává prostor, aby ve svých rozhodnutích zohlednily nejen
okolnosti průběhu řízení, ale i případné chování účastníků a jejich poměry konstituované ještě před jeho
zahájením (viz ustanovení § 143, § 147 odst. 1, § 150 a § 151 odst. 2 o. s. ř.). Soudy při rozhodování
o náhradě nákladů řízení jsou povinny posoudit účelnost právního zastoupení žalobce, zvláště ve
specifických případech, kdy jde

-zaprvéořízení,vněmžprotirozsudkunalézacíhosouduneníodvolánípřípustné(řízeníotzv.bagatelní
věci),
- za druhé jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce (jde o tzv.
formulářovou žalobu),
- za třetí jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel,

- za čtvrté jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel
fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvy o přepravě,
dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační
společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistné smlouvy, o regulační poplatek
podle zák ona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých

souvisejících zákonů).“

Žalovanú sumu spolu s príslušenstvom je potrebné uhradiť žalobcovi na účet vedený v Sberbank
Slovensko, a.s., č. účtu: 4040351102/3100.

Poučenie:Proti tomuto rozsudku možno podať odvolanie do 15 dní odo dňa jeho doručenia písomne v 2
vyhotoveniach na Okresný súd Prešov, pričom odvolanie musí mať náležitosti uvedené v ust. § 205 ods.
1 a 2 O. s. p..

Podľa § 205 ods. 1 O.s.p. v odvolaní sa má popri všeobecných náležitostiach (§ 42 ods. 3) uviesť, proti
ktorému rozhodnutiu smeruje, v akom rozsahu sa napáda, v čom sa toto rozhodnutie alebo postup súdu
považuje za nesprávny a čoho sa odvolateľ domáha.

Podľa § 205 ods. 2 O.s.p. odvolanie proti rozsudku alebo uzneseniu, ktorým bolo rozhodnuté vo veci
samej, možno odôvodniť len tým, že
a) v konaní došlo k vadám uvedeným v § 221 ods. 1,
b) konanie má inú vadu, ktorá mohla mať za následok nesprávne rozhodnutie vo veci,
c) súd prvého stupňa neúplne zistil skutkový stav veci, pretože nevykonal navrhnuté dôkazy, potrebné
na zistenie rozhodujúcich skutočností,

d) súd prvého stupňa dospel na základe vykonaných dôkazov k nesprávnym skutkovým zisteniam,
e) doteraz zistený skutkový stav neobstojí, pretože sú tu ďalšie skutočnosti alebo iné dôkazy, ktoré
doteraz neboli uplatnené (§ 205a),
f) rozhodnutie súdu prvého stupňa vychádza z nesprávneho právneho posúdenia veci.